Strategické plánování a řízení rozvoje obcí je významným konceptem v regionálním a lokálním rozvoji, avšak jeho potenciál není dostatečně využit. Hlavním problémem je nedostatečné respektování místního kontextu a přílišný manažerský přístup k plánování. Jinými slovy není při plánování rozvoje bráno v potaz specifické institucionální uspořádání. Důvodem je především obtížná uchopitelnost neformálních institucí. Ještě specifičtější je situace v postsocialistických zemích střední a východní Evropy, kde vlivem společenské, politické a hospodářské transformace v 90. letech 20. století došlo k narušení kontinuity institucí. Hlavním cílem disertační práce je přispět k poznání role neformálních institucí v lokálním rozvoji s následným doporučením pro úpravu plánovací praxe, a tudíž přispět ke zvýšení kvality strategického plánování a řízení rozvoje obcí. Z tohoto důvodu je v práci provedena reflexe současného stavu strategického plánování rozvoje obcí a navržena operacionalizace neformálních institucí tak, aby mohly být prakticky uplatněny při procesu plánování. Pro naplnění cíle práce je zvolen kvalitativní výzkum s využitím kombinace pěti metod. Generalizace odborných textů a rešerše literatury je využita především pro konceptualizaci neformálních institucí, reflexe stávajícího procesu strategického plánování je provedena zejména s využitím semi-strukturovaných rozhovorů a fokusní skupiny a pro návrh re-designu strategického plánování je aplikován terénní (antropologický) výzkum a metoda Delphi. Neformální instituce jsou s oporou o teorii kultury plánování rozděleny do tří úrovní podle míry jejich abstrakce. Následně je navrženo osm plánovacích artefaktů, tj. neformálních institucí nejnižšího řádu, a expertním způsobem identifikováno, do jaké míry mohou přispět ke zkvalitnění plánovacího prostředí a k redukci nejzávažnějších nedostatků současného plánování v postsocialistických evropských zemích.
Anotace v angličtině
Strategic planning and management of municipal development is an important concept in regional and local development, but its potential is not sufficiently exploited. The main problem is a lack of respect for the local context and an overly managerial approach to planning. In other words, specific institutional arrangements are not taken into account in development planning. This is mainly due to the difficulty of grasping informal institutions. The situation is even more specific in the post-socialist countries of Central and Eastern Europe, where the social, political and economic transformation of the 1990s has led to a breakdown in the continuity of institutions. The main objective of this dissertation is to contribute to the understanding of the role of informal institutions in local development with subsequent recommendations for adjusting planning practices, and thus to contribute to improving the quality of strategic planning and management of municipal development. For this reason, the thesis reflects on the current state of strategic planning for municipal development and proposes the operationalization of informal institutions so that they can be practically applied in the planning process. In order to achieve the aim of the thesis, qualitative research is chosen using a combination of five methods. Generalization of academic texts and literature search is used mainly for conceptualization of informal institutions, reflection on the current strategic planning process is done mainly using semi-structured interviews and focus groups, and field (anthropological) research and Delphi method are applied for the re-design of strategic planning. Informal institutions are classified into three levels according to their degree of abstraction, with support from the theory of planning culture. Subsequently, eight planning artefacts, i.e. informal institutions of the lowest order, are proposed and the extent to which they can contribute to improving the planning environment and reducing the most serious shortcomings of contemporary planning in post-socialist European countries is identified in an expert way.
Klíčová slova
strategické plánování, neformální instituce, lokální rozvoj, plánovací artefakty, leadership
Klíčová slova v angličtině
strategic planning, informal institutions, local development, planning artifacts, leadership
Rozsah průvodní práce
139 s. (317 299 znaků).
Jazyk
CZ
Anotace
Strategické plánování a řízení rozvoje obcí je významným konceptem v regionálním a lokálním rozvoji, avšak jeho potenciál není dostatečně využit. Hlavním problémem je nedostatečné respektování místního kontextu a přílišný manažerský přístup k plánování. Jinými slovy není při plánování rozvoje bráno v potaz specifické institucionální uspořádání. Důvodem je především obtížná uchopitelnost neformálních institucí. Ještě specifičtější je situace v postsocialistických zemích střední a východní Evropy, kde vlivem společenské, politické a hospodářské transformace v 90. letech 20. století došlo k narušení kontinuity institucí. Hlavním cílem disertační práce je přispět k poznání role neformálních institucí v lokálním rozvoji s následným doporučením pro úpravu plánovací praxe, a tudíž přispět ke zvýšení kvality strategického plánování a řízení rozvoje obcí. Z tohoto důvodu je v práci provedena reflexe současného stavu strategického plánování rozvoje obcí a navržena operacionalizace neformálních institucí tak, aby mohly být prakticky uplatněny při procesu plánování. Pro naplnění cíle práce je zvolen kvalitativní výzkum s využitím kombinace pěti metod. Generalizace odborných textů a rešerše literatury je využita především pro konceptualizaci neformálních institucí, reflexe stávajícího procesu strategického plánování je provedena zejména s využitím semi-strukturovaných rozhovorů a fokusní skupiny a pro návrh re-designu strategického plánování je aplikován terénní (antropologický) výzkum a metoda Delphi. Neformální instituce jsou s oporou o teorii kultury plánování rozděleny do tří úrovní podle míry jejich abstrakce. Následně je navrženo osm plánovacích artefaktů, tj. neformálních institucí nejnižšího řádu, a expertním způsobem identifikováno, do jaké míry mohou přispět ke zkvalitnění plánovacího prostředí a k redukci nejzávažnějších nedostatků současného plánování v postsocialistických evropských zemích.
Anotace v angličtině
Strategic planning and management of municipal development is an important concept in regional and local development, but its potential is not sufficiently exploited. The main problem is a lack of respect for the local context and an overly managerial approach to planning. In other words, specific institutional arrangements are not taken into account in development planning. This is mainly due to the difficulty of grasping informal institutions. The situation is even more specific in the post-socialist countries of Central and Eastern Europe, where the social, political and economic transformation of the 1990s has led to a breakdown in the continuity of institutions. The main objective of this dissertation is to contribute to the understanding of the role of informal institutions in local development with subsequent recommendations for adjusting planning practices, and thus to contribute to improving the quality of strategic planning and management of municipal development. For this reason, the thesis reflects on the current state of strategic planning for municipal development and proposes the operationalization of informal institutions so that they can be practically applied in the planning process. In order to achieve the aim of the thesis, qualitative research is chosen using a combination of five methods. Generalization of academic texts and literature search is used mainly for conceptualization of informal institutions, reflection on the current strategic planning process is done mainly using semi-structured interviews and focus groups, and field (anthropological) research and Delphi method are applied for the re-design of strategic planning. Informal institutions are classified into three levels according to their degree of abstraction, with support from the theory of planning culture. Subsequently, eight planning artefacts, i.e. informal institutions of the lowest order, are proposed and the extent to which they can contribute to improving the planning environment and reducing the most serious shortcomings of contemporary planning in post-socialist European countries is identified in an expert way.
Klíčová slova
strategické plánování, neformální instituce, lokální rozvoj, plánovací artefakty, leadership
Klíčová slova v angličtině
strategic planning, informal institutions, local development, planning artifacts, leadership
Zásady pro vypracování
Cílem disertační práce je přispět ke zvýšení kvality strategického plánování a řízení rozvoje obcí poukazem na dosud nedostatečné uplatnění úlohy neformálních institucí při rozvoji sídel a návrhem konceptualizace a operacionalizace neformálních institucí pro jejich metodické uchopení v plánovací praxi.
Vzhledem ke kontextuálnímu významu problematiky strategického plánování a řízení rozvoje obcí bude disertační práce a v ní stanovené cíle koncipovány pro postsocialistické země střední a východní Evropy.
Hlavní cíl:
Přispět k poznání role neformálních institucí v lokálním rozvoji s následným případným doporučením pro úpravu plánovací praxe.
Dílčí cíle:
Konceptualizace a operacionalizace neformálních institucí ve vztahu ke strategickému plánování a řízení rozvoje obcí.
Reflexe dosavadního procesu strategického plánování a řízení rozvoje obcí v kontextu postsocialistické transformace.
Návrh změny metodického přístupu ke strategickému plánování a řízení rozvoje obcí.
Pro dosažení dílčích cílů a hlavního cíle bude využita induktivně-deduktivní metoda a k výzkumu bude zvolen kvalitativní přístup s využitím níže uvedených metod:
Generalizace odborných textů a rešerše literatury
Semi-strukturovaná interview
Fokusní skupina
Delphi
Zásady pro vypracování
Cílem disertační práce je přispět ke zvýšení kvality strategického plánování a řízení rozvoje obcí poukazem na dosud nedostatečné uplatnění úlohy neformálních institucí při rozvoji sídel a návrhem konceptualizace a operacionalizace neformálních institucí pro jejich metodické uchopení v plánovací praxi.
Vzhledem ke kontextuálnímu významu problematiky strategického plánování a řízení rozvoje obcí bude disertační práce a v ní stanovené cíle koncipovány pro postsocialistické země střední a východní Evropy.
Hlavní cíl:
Přispět k poznání role neformálních institucí v lokálním rozvoji s následným případným doporučením pro úpravu plánovací praxe.
Dílčí cíle:
Konceptualizace a operacionalizace neformálních institucí ve vztahu ke strategickému plánování a řízení rozvoje obcí.
Reflexe dosavadního procesu strategického plánování a řízení rozvoje obcí v kontextu postsocialistické transformace.
Návrh změny metodického přístupu ke strategickému plánování a řízení rozvoje obcí.
Pro dosažení dílčích cílů a hlavního cíle bude využita induktivně-deduktivní metoda a k výzkumu bude zvolen kvalitativní přístup s využitím níže uvedených metod:
Generalizace odborných textů a rešerše literatury
Semi-strukturovaná interview
Fokusní skupina
Delphi
Seznam doporučené literatury
Albrechts, L. (2004). Strategic (Spatial) Planning Reexamined.Environment and Planning B: Planning and Design, 31(5), 743–758. https://doi.org/10.1068/b3065.
Dabrowski, M. a Piskorek, K. (2018). The development of strategic spatial planning in Central and Eastern Europe: Between path dependence, European influence, and domestic politics.Planning Perspectives, 33(4), 571–589. https://doi.org/10.1080/02665433.2018.1513373.
Escandon-Barbosa, D., Urbano-Pulido, D. a Hurtado-Ayala, A. (2019). Exploring the Relationship between Formal and Informal Institutions, Social Capital, and Entrepreneurial Activity in Developing and Developed Countries. Sustainability, 11(2), 550. https://doi.org/10.3390/su11020550.
Greif, A. a Laitin, D. D. (2004). A Theory of Endogenous Institutional Change. American Political Science Review, 98(4), 633–652. https://doi.org/10.1017/S0003055404041395.
Hofstede, G. a Hofstede, G. J. (2005). Cultures and Organizations. Software of the Mind. New York: McGraw-Hill.
Knieling, J. a Othengrafen, F. (2009). En route to a theoretical model for comparative research on planning cultures. Planning Cultures in Europe: Decoding Cultural Phenomena in Urban and Regional Planning. Farnham, Surey:Ashgate: 39-62. https://doi.org/10.4324/9781315246727.
Mathie, A., a Cunningham, G. (2003). From clients to citizens: Asset-based Community Development as a strategy for community-driven development. Development in Practice, 13(5), 474–486. https://doi.org/10.1080/0961452032000125857.
North, D. C. (1990). Institutions, Institutional Change and Economic Performance. Cambridge: Cambridge University Press.
Pike, A., Rodríguez-Pose, A. a Tomaney, J. (2007). What Kind of Local and Regional Development and for Whom? Regional Studies, 41(9), 1253–1269. https://doi.org/10.1080/00343400701543355.
Rodríguez-Pose, A. (2013). Do Institutions Matter for Regional Development? Regional Studies, 47(7), 1034–1047. https://doi.org/10.1080/00343404.2012.748978.
Schein, E. H. (2010). Organzational culture and leadership. 4th edition. San Franciso: Jossey-Bass. ISBN 978-0-470-18586-5.
Stanilov, K. (2007). Taking stock of post-socialist urban development: A recapitulation. The Post-Socialist City: Urban Form and Space Transformations in Central and Eastern Europe after Socialism, 3–17. Dordrecht: Springer Netherlands. https://doi.org/10.1007/978-1-4020-6053-3_1.
Sucháček, J. (2013). Transformace v České republice z institucionálně-regionální perspektivy. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. https://doi.org/10.13140/RG.2.1.1372.9122.
Vázquez-Barquero, A. a Rodríguez-Cohard, J. C. (2016). Endogenous development and institutions: Challenges for local development initiatives. Environment and Planning C: Government and Policy, 34(6), 1135-1153. https://doi.org/10.1177/0263774X15624924.
Seznam doporučené literatury
Albrechts, L. (2004). Strategic (Spatial) Planning Reexamined.Environment and Planning B: Planning and Design, 31(5), 743–758. https://doi.org/10.1068/b3065.
Dabrowski, M. a Piskorek, K. (2018). The development of strategic spatial planning in Central and Eastern Europe: Between path dependence, European influence, and domestic politics.Planning Perspectives, 33(4), 571–589. https://doi.org/10.1080/02665433.2018.1513373.
Escandon-Barbosa, D., Urbano-Pulido, D. a Hurtado-Ayala, A. (2019). Exploring the Relationship between Formal and Informal Institutions, Social Capital, and Entrepreneurial Activity in Developing and Developed Countries. Sustainability, 11(2), 550. https://doi.org/10.3390/su11020550.
Greif, A. a Laitin, D. D. (2004). A Theory of Endogenous Institutional Change. American Political Science Review, 98(4), 633–652. https://doi.org/10.1017/S0003055404041395.
Hofstede, G. a Hofstede, G. J. (2005). Cultures and Organizations. Software of the Mind. New York: McGraw-Hill.
Knieling, J. a Othengrafen, F. (2009). En route to a theoretical model for comparative research on planning cultures. Planning Cultures in Europe: Decoding Cultural Phenomena in Urban and Regional Planning. Farnham, Surey:Ashgate: 39-62. https://doi.org/10.4324/9781315246727.
Mathie, A., a Cunningham, G. (2003). From clients to citizens: Asset-based Community Development as a strategy for community-driven development. Development in Practice, 13(5), 474–486. https://doi.org/10.1080/0961452032000125857.
North, D. C. (1990). Institutions, Institutional Change and Economic Performance. Cambridge: Cambridge University Press.
Pike, A., Rodríguez-Pose, A. a Tomaney, J. (2007). What Kind of Local and Regional Development and for Whom? Regional Studies, 41(9), 1253–1269. https://doi.org/10.1080/00343400701543355.
Rodríguez-Pose, A. (2013). Do Institutions Matter for Regional Development? Regional Studies, 47(7), 1034–1047. https://doi.org/10.1080/00343404.2012.748978.
Schein, E. H. (2010). Organzational culture and leadership. 4th edition. San Franciso: Jossey-Bass. ISBN 978-0-470-18586-5.
Stanilov, K. (2007). Taking stock of post-socialist urban development: A recapitulation. The Post-Socialist City: Urban Form and Space Transformations in Central and Eastern Europe after Socialism, 3–17. Dordrecht: Springer Netherlands. https://doi.org/10.1007/978-1-4020-6053-3_1.
Sucháček, J. (2013). Transformace v České republice z institucionálně-regionální perspektivy. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. https://doi.org/10.13140/RG.2.1.1372.9122.
Vázquez-Barquero, A. a Rodríguez-Cohard, J. C. (2016). Endogenous development and institutions: Challenges for local development initiatives. Environment and Planning C: Government and Policy, 34(6), 1135-1153. https://doi.org/10.1177/0263774X15624924.