1 Obecné přístupy k revitalizaci krajiny, teoretické základy revitalizace krajiny: biologické principy ochrany přírody, stresová ekologie, krajinná ekologie, biologické principy revitalizačních opatření. 2 Základní principy revitalizace krajiny z hlediska biologických principů revitalizačních opatření. 3 Postupy při revitalizaci krajiny: zjištění stupně narušenosti, rozhodnutí o potřebě revitalizace, návrh revitalizačních opatření, zjištění míry úspěšnosti zásahu, právní aspekty. 4 Revitalizace biologické diverzity (druhová diverzita, genetická diverzita, diverzita společenstev a ekosystémů). 5 Revitalizace ekosystémů v chráněných územích (plány péče v CHÚ, ekosystémový management). 6 Revitalizace vodního režimu krajiny (malý a velký oběh vody, bioindikace změn vodního režimu v krajině). 7 Opatření ke zvýšení retenční schopnosti krajiny v infiltračních, transportních a akumulačních částech povodí. 8-9 Revitalizace ekologické stability kulturní krajiny (stupeň ekologické stability, hodnocení krajinného rázu, ÚSES, monitorování změn v krajině). 10 Revitalizace antropogenně vzniklých segmentů krajiny (postupy revitalizace -ponechání samovolnému vývoji, řízená sukcese, rekultivace, monitorování důsledků zásahů do krajiny). 11 Revitalizace sídelní struktury (SWOT analýza, posílení vazby sídel na krajinu). 12 Trvale udržitelný rozvoj (různá pojetí trvale udržitelného rozvoje, principy ekologické a environmentální ekonomie, koncept ekosystémových funkcí a služeb). 13 Indikátory trvale udržitelného rozvoje (typy indikátorů, souhrnné indikátory, ekologická stopa) Výstupy učení : Znalosti: i) zná teoretické základy vědních disciplin, ze kterých revitalizace krajiny vychází (biologické principy ochrany přírody - "conservation biology", stresová ekologie - "stress ecology", krajinná ekologie - "landscape ecology", biologické principy revitalizačních opatření - "restoration ecology"); ii) zná principy monitorování biodiverzity vegetace, využitelné pro monitorování úspěšnosti revitalizačních opatření; iii) zná přístupy umožňující kvantifikaci vybraných ekosystémových funkcí a z nich odvozování hodnoty příslušných ekosystémových služeb; iv) zná principy revitalizace biologické diverzity na úrovni druhů, populací a ekosystémů; v) zná principy revitalizace ekosystémů v chráněných územích na základě zásad ekosystémového managementu; vi) zná principy revitalizace toků látek a energií v krajině, vodního režimu krajiny, ekologické stability kulturní krajiny a revitalizace sídelní struktury; vii) zná základy problematiky trvale udržitelného rozvoje a jeho indikátorů. Dovednosti: i) umí posoudit snížení poskytování ekosystémových služeb krajiny na základě odhadu snížení plnění příslušných ekosystémových funkcí, včetně biodiverzity; ii) umí posoudit míru narušení krajiny na základě změn její struktury, kategorií využití krajiny a vyhodnocení změn v krajinném rázu a ve funkčnosti lokálního ÚSES; iii) umí rozhodnout o potřebě revitalizace na základě znalosti všech souvisejících právních a jiných odborných podkladů; iv) umí vypracovat návrh záměru revitalizačních opatření a žádosti o získání dotace z FŽP; v) umí zjistit úspěšnost revitalizačního zásahu monitorováním dalšího vývoje druhové diverzity a struktury a plnění funkcí ekosystémů.
|
-
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R. Ekologie- jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc,. 1997.
-
Capra, F.:. Tkáň života, Academia Praha, 2004.
-
Duvigneaud, P. Ekologická syntéza. Academia Praha, 414 s.. 1988.
-
Farina, A. Principles and methods in landscape ecology, Chapma&Hall, London, 1998..
-
FORMAN, R., GODRON, M. Krajinná ekologie. Academia, Praha, 1993. 583 s.. 1993.
-
Forman,R.T. - Godron, M. Krajinná ekologie. Academia. 1993.
-
Hadač, E. Krajina a lidé. Academia, Praha, 1982..
-
HORKÝ, J., VOREL, I. Tvorba krajiny. ČVUT, Praha, 1988. 211 s..
-
Jeník, J. Ekosystémy/úvod do organizace zonálních a azonálních biomů/. Univerzita Karlova, Praha,. 1995.
-
Just, T. a kol. Revitalizace vodního prostředí. AOPK, Praha, 2003..
-
Kantor, M. Výkladový slovník vybraných ekologických pojmů. Západočeská univerzita Plzeň. Pedagogická fakulta,. 1992.
-
Kender, J. Teoretické a praktické aspekty ekologie krajiny. Enigma, Praha. 2000.
-
Klimo, E. Lesnická pedologie. MZLU Brno,. 1990.
-
Kovář, P. Ekologie krajiny. Přírodovědecká fakulta UK Praha (učební texty), PřF UK Praha, 1993..
-
Kvasničková, D. Životní prostředí člověka I. Základy ekologie (učební texty). VŠZ Praha, 1988..
-
Lipský, Z. Sledování změn v kulturní krajině. LF ČZU, Praha, 2000..
-
Löw, J., a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. ČÚOP. 1995.
-
Löw, J. a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. MŽP, nakladatelství Doplněk, Brno, 1988..
-
Löw, J. a Míchal, I. Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec n. Č.L., 2003. (11-19, 237-265).
-
Míchal, I. Ekologická stabilita. Veronica, Brno, 1992. 1992.
-
Míchal, I., Petříček, V. (eds.). Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. AOPK ČR, Praha. 1999.
-
Odum, E.P. Základy ekologie, Academia, Praha, 1977..
-
Petříček, V. (ed.). Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva. AOPK ČR, Praha. 1999.
-
Primack, R.B., Kindlmann P., Jersáková J. Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha. 2001.
-
SEMORÁDOVÁ, E. Ekologie krajiny.. Ústí n.L.: UJEP, 1989. ISBN 80-7044-224-7.
-
Sklenička, P. Základy krajinného plánování. Vydavatelství N. Skleničková, Praha, 2003. (8-33, 90-109, 149-168, 211-214).
-
Štýs S. a kol. Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. SNTL, Praha. 1981.
-
Vrána, K., Dostál, T., Zuna, J., Kender, J. Krajinné inženýrství. ČKAIT, Praha, TK 13, 198 p.. 1998.
|