Vyučující
|
-
Holcová Diana, Mgr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
1. Úvod do předmětu. Definice, kořeny, vznik a vývoj krajinné ekologie, definice krajiny, základní charakteristiky krajiny 2. Ekologická stabilita, metastabilita, labilita, ekosystémy nestabilní a klimaxové, metodologie krajinoekologického výzkumu. 3. Struktura krajiny, složky a prvky krajiny, vertikální a horizontální struktura krajiny, geosystém ekosystém. 4. Krajinná struktura - ploška, koridor, matrice 5. Celkové uspořádání krajiny - zrnitost, kontrast v krajině, hranice mezi krajinnými složkami 6. Procesy v krajině, dynamika a rytmicita, disturbance, pohyb a šíření organismů 7. Krajinné faktory, krajinotvorné procesy přírodní, antropogenní 8. Biodiverzita a geodiverzita. 9. Krajina a člověk, vývoj české kulturní krajiny, paměť krajiny. 10. Změny v krajině, antropické vlivy v krajině, monitoring krajinných změn, historické podklady a metody sledování změn v krajině. Základní zdroje dat o krajině. 11. Současný stav využívání krajiny, vlastnictví zemědělské půdy, fragmentace a změna struktury krajiny 12. Koncepce obnovy ekologické stability krajiny, ÚSES, Natura 2000, EECONET, mapování krajinného pokryvu. 13. Hodnocení a ochrana krajinného rázu, klasifikace krajiny (regionalizace a typizace) Výstupy z učení Znalosti: i) zná základní způsoby popisu struktury krajiny, orientuje se v terminologii pro její definici a popis, ii) zná základní ekologické a krajinnoekologické principy, formující vztahy abiotického a biotického prostředí, iii) zná základní informace o vzniku a vývoji kulturní krajiny střední Evropy, iv) zná současné trendy a úroveň krajinnoekologického výzkumu, v) zná problémy, postihující současnou kulturní krajinu a orientuje se v základních způsobech krajinného plánování Dovednosti: i) umí identifikovat a definovat základní vlastnosti krajiny, používat základní pojmy pro celkový popis a zhodnocení krajiny, ii) umí vyhodnotit celkové narušení a stabilitu krajiny pomocí výpočtu koeficientu ekologické stability, iii) umí vyjádřit charakter území na základě popisných parametrů, iv) umí navrhnout konkrétní opatření v krajině ke zvýšení její ekologické stability, v) umí vyhodnotit funkčnost lokálního ÚSES a navrhnout řešení k nápravě
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Projekce (statická, dynamická)
|
Doporučená literatura
|
-
Farina, A. Principles and methods in landscape ecology, Chapma&Hall, London, 1998..
-
FORMAN, R., GODRON, M. Krajinná ekologie. Academia, Praha, 1993. 583 s.. 1993.
-
HORKÝ, J., VOREL, I. Tvorba krajiny. ČVUT, Praha, 1988. 211 s..
-
Lipský, Z. 1999. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů, 382-014-99, 17/99 Praha.
-
LIPSKÝ, Z., 2000. Sledování změn v kulturní krajině. Vyd. ČZU Praha v nakladatelství Lesnická práce, s.r.o., 71 s., ISBN 80-213-0643-2.
-
Löw, J. a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. MŽP, nakladatelství Doplněk, 1988.
-
Löw, J. a Míchal, I. Krajinný ráz. Lesnická práce. Kostelec n. Č. L., 2003.
-
Sklenička, P. Základy krajinného plánování. Vydavatelství N. Skleničková, Praha, 2003. (8-33, 90-109, 149-168, 211-214).
|