1. Fytogeografie, chorologie rostlin, areál a jeho vlastnosti, relikty a endemity 2. Geoelementy 3. Florogeneze, vývoj květeny od karbonu do holocénu, vývoj v holocénu a jeho vliv na současnou flóru 4. Regionální fytogeografie, květenné říše světa, fytogeografické regiony ČR, fytookresy 5. Fytocenologie, klasifikace vegetace, Curyšsko-Montpelierský směr 6. Metody fytocenologie; snímkování, syntéza vegetačních snímků, základní pojmy a jednotky 7. Charakteristika vybraných vyšších syntaxonů vegetace ČR, jejich ohrožení a význam v krajině, vegetace skal, vodních nádrží, toků, pramenišť a rašelinišť 8. Charakteristiky vybraných syntaxonů vegetace lučních společenstev, pastvin, lemových společenstev a vegetace pionýrských stanovišť 9. Charakteristiky vybraných syntaxonů lesní vegetace tříd Alnetea-glutinosae, Querco-Fagetea, Quercetea robori-petraeae, Vaccinio-Piceetea, Robinietea, včetně vegetace pasek třídy Epilobietea angustifolii 10. Charakteristika vybraných syntaxonů vegetace ruderálních stanovišť a polí tříd Chenopodietea, Artemisietea, Galio-Urticetea, Secalietea 11. Vegetační mapování, mapy reálné, mapy rekonstrukční, mapy potenciální přirozené vegetace, využití vegetačních map 12. Synantropní flóra a vegetace, terminologie, specifikum podmínek v sídlech, karanténní plevele, adventivní rostliny v sukcesi, význam synantropní flóry, zdravotní rizika 13. Mokřady, definice mokřadů, aluviální louky, vodní nádrže, vodní toky Výstupy z učení Studenti navazují na předměte Botanika, Základy ekologie, Krajinná ekologie, Geologie a životní prostředí, Základy GIS Po absolvování kurzu umí studenti správně používat základní termíny z oboru Fytogeografie, např. chorologie rostlin, areál a jeho vlastnosti, relikty a endemity. Dokáží vysvětlit termín geoelementy a s jeho použitím charakterizovat flóru konkrétního území. Chápou současný stav přírody jako výsledek florogeneze především jako patrné výsledky vývoje v holocénu. Umí pracovat s členěním Flóry na květenné říše a aplikovat jej na území ČR. Znájí fytogeografické regiony ČR a jejich členění na fytookresy. Ví jaké zdroje používat. Důležitým výstupem jsou základy fytocenlogie. Studenti se seznámí s historií klasifikace vegetace a dokáží používat Braun-Blanquetovo hodnocení porostů tzv Curyšsko-Montpelierský směr. V terénu dokáží použít fytocenologické snímkování a chápou podstatu syntézy vegetačních snímků. Dokáží s použitím literatury zařadit porost do vyšších vegetačních jednotek na úrovni třídy, řádu či svazu. Znají základní vegetační třídy uplatňující se ve vegetaci ČR. Dokáží používat mapy potenciální přirozené vegetace. Hlubší znalosti mají i ohledně synantropní flóry a vegetace a jejich specifik. Jsou si vědomi uplatnění těchto druhů v sukcesi, jejich zdravotní rizika, významu jako plevelů atd.
|
-
Begon, Harper et Townsend (1997). Ekologie. Jedinci, populace, společenstva. - Univerzita Palackého, Olomouc..
-
Chytrý M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha..
-
Chytrý M. (ed.) (2009. Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Academia, Praha..
-
Chytrý M. (ed.) (2011). Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha..
-
Chytrý M., Kučera T. et Kočí M. (eds.) (2001). Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha..
-
Machová I. et Kubát K. (2004). Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin Ústecka. Academia, Praha..
-
Moravec J. (1995). Rostlinná společenstva české republiky a jejich ohrožení. Příloha Přír. Litoměřice: 3: 1 - 206..
-
Moravec J.(1994). Fytocenologie. Academie Praha, 403pp..
-
Procházka F. (ed.) (2001):. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: 1 - 166..
-
Pyšek P.(1996). Synantropní vegetace. FARE. Praha..
|