|
Vyučující
|
-
Šindelářová Jaromíra, doc. PaedDr. CSc.
|
|
Obsah předmětu
|
V předmětu je stanoveno 5 hod. kontaktní výuky. Témata označená ztučněným písmem budou realizována v rámci kontaktní výuky. Ostatní témata budou předmětem samostatného studia (9 hod.) podle studijní opory a seznamu uvedené literatury. Obsah: 1. Veřejný projev a jeho příprava. Rétorika z hlediska diachronního a synchronního. Náležitosti veřejných mluvených projevů. 2. Současná čeština a jazyková kultura. Spisovnost a nespisovnost. Institucionální jazyková a řečová výchova. 3. Norma a kodifikace. Kodifikační příručky. 4. Jazyková kultura a jazyková správnost. 5. Spisovnost a kultivovanost veřejné komunikace. 6. Základní pojmy. Ustálené formy modulace souvislé řeči ? slovní přízvuk, větný přízvuk, důraz, větná intonace. 7. Hlas. 8. Tempo řeči a rozložení pauz. 9. Řeč těla. 10. Prostředky a zásady sloužící k nácviku výrazného přednesu. 11. Specifické prostředky mluveného projevu v pedagogické praxi. 12. Charakter, příprava a nácvik souvislého mluveného projevu. 13. Realizace mluveného projevu a výrazného přednesu. 14. Hodnocení mluveného projevu a výrazného přednesu.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem disciplíny je podat studentům utříděné komplexní poznatky o jazykové komunikaci v českém prostředí a kultuře mluveného projevu z hlediska potřeb jejich profesní praxe. Posluchači se hlouběji seznamují se základními pojmy, zvukovou stránkou souvislého projevu, tj. správným členěním řeči a modulacemi. Pozornost je věnována také současnému českému jazyku, spisovnosti a nespisovnosti, jazykové kultuře, normě a kodifikaci. Cílem seminářů je praktický nácvik mluvených projevů (připravených i nepřipravených) na základě teoretických poznatků, kultivace mluveného projevu studentů, vytvoření návyku sebekontroly a uvědomělé korekce nedostatků ve vyjadřování, uplatňování správných řečových návyků v pedagogické praxi s důrazem na přednes, techniku mluvené řeči s výraznou výslovností a na vhodné využívání prozodických prostředků řeči. Prostřednictvím modelových cvičení se studenti učí používat zvukové, tvaroslovné, lexikální, syntaktické a stylistické prostředky vhodné v konkrétních komunikátech (žánrově různých) monologického i dialogického charakteru, učí se hodnotit své vlastní projevy i projevy druhých a posuzovat vhodnost/nevhodnost užitých jazykových prostředků. V oblasti znalostí umí student popsat, vysvětlit a zhodnotit základní okruhy problematiky a nejdůležitější pojmy vztahující se k současné češtině a jazykové kultuře, vyjmenovat a popsat základní vlastnosti veřejného mluveného projevu, zdůvodnit a analyzovat specifické rysy komunikace v českém prostředí a zhodnotit jejich důležitost pro profesní praxi. V oblasti dovedností umí student posoudit z hlediska svého profesního zaměření jak vhodnost vedené komunikace (verbální, neverbální a paraverbální), tak i analyzovat její nejvýznamnější úskalí na základě modelových situací. Umí používat zvukové, tvaroslovné, lexikální, syntaktické a stylistické prostředky vhodné v konkrétních komunikátech (žánrově různých) monologického i dialogického charakteru, hodnotit svůj vlastní mluvený projev i projevy druhých a posuzovat vhodnost/nevhodnost užitých jazykových prostředků. Student se umí jasně, přehledně, srozumitelně a kultivovaně vyjadřovat, umí předvídat reakce a reagovat na ně, přičemž volí vhodné metody, specifické způsoby a adekvátní jazykové prostředky, přiměřené komunikační situaci.
V oblasti znalostí umí student popsat, vysvětlit a zhodnotit základní okruhy problematiky a nejdůležitější pojmy vztahující se k současné češtině a jazykové kultuře, vyjmenovat a popsat základní vlastnosti veřejného mluveného projevu, zdůvodnit a analyzovat specifické rysy komunikace v českém prostředí a zhodnotit jejich důležitost pro profesní praxi. V oblasti dovedností umí student posoudit z hlediska svého profesního zaměření jak vhodnost vedené komunikace (verbální, neverbální a paraverbální), tak i analyzovat její nejvýznamnější úskalí na základě modelových situací. Umí používat zvukové, tvaroslovné, lexikální, syntaktické a stylistické prostředky vhodné v konkrétních komunikátech (žánrově různých) monologického i dialogického charakteru, hodnotit svůj vlastní mluvený projev i projevy druhých a posuzovat vhodnost/nevhodnost užitých jazykových prostředků. Student se umí jasně, přehledně, srozumitelně a kultivovaně vyjadřovat, umí předvídat reakce a reagovat na ně, přičemž volí vhodné metody, specifické způsoby a adekvátní jazykové prostředky, přiměřené komunikační situaci.
|
|
Předpoklady
|
Předmět nevyžaduje specifické předpoklady.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou
Posluchač pracuje podle studijní opory a vypracovává podle ní cvičení a úlohy, které odevzdá podle pokynů vyučujícího v předem stanoveném termínu v písemné formě či jako zvukovou nahrávku na CD. Způsob hodnocení úloh je slovní. Na základě celkového pozitivního hodnocení bude udělena kontrola studia (zápočet). Studijní opora dostupná na: https://moodle.pf.ujep.cz/course/view.php?id=471. V levé části obrazovky zvolte možnost ?Přihlásit se jako host? a po vyzvání vepište heslo: host. Tím se dostanete do elektronické opory příslušného předmětu.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Adamczyk, G. Řeč těla. Praha 2005.
-
Čechová, M. a kol. Současná česká stylistika. Praha, ISV, 2003.
-
Havlová, I. a kol. Kapitoly z rétoriky. Praha, 1992.
-
Hubáček, J. Rétorické minimum pro studium učitelství. Ostrava. 1990.
-
Hůrková, J. - Novotná, J. - Šrámková, V. Mluvený projev a přednes. Praha, 1991.
-
Hůrková, M. Česká výslovnostní norma. Praha: Sciencia, 2001.
-
JELÍNEK, M., ŠVANDOVÁ, B. a kol. Argumentace a umění komunikovat. Brno, 1999.
-
Krobotová, M. Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu.. Olomouc:UP, 2000.
-
Kutálková, D. Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha, 2010..
-
Langer,A. Úspěch veřejné promluvy. Praha. 1994.
-
Lukavský, R. Kultura mluveného projevu. Praha: AMU, 2000.
-
Palková, Z. Stručná pravidla české ortoepie. Praha: ČRo, 1994.
-
Palková,Z. Fonetika a fonologie češtiny. 2.vyd. Praha. 1999.
-
SVOBODOVÁ, J., KULDANOVÁ, P. Veřejný projev a jeho prezentace. Ostrava: PdF OU, 2006.
-
Zeman, J. Základy české ortoepie. Hradec Králové Gaudeamus 2008.
|