Vyučující
|
|
Obsah předmětu
|
Výuka v jednotlivých seminářích je vždy dělena na část teoretickou, zaměřenou na konkrétní téma a část praktickou, v níž je probíráno odborné názvosloví a zvolená oblast praktických dovedností. Tematické okruhy jednotlivých přednášek: 1. Úvodní hodina 2. Přehled vývoje počátků dějin kultury a umění v evropském prostředí do počátků osvícenství 3. Základní přehled počátků dějin kultury a umění v českém prostředí do počátků osvícenství 4. Ikonografické minimum I 5. Ikonografické minimum II 6. Interpretace uměleckého díla 7. Odborná terminologie I 8. Odborná terminologie II 9. Odborná terminologie III 10. Historická topografie - praktické cvičení 11. Historická geografie - praktické cvičení 12. Odborná exkurze (zaměření voleno flexibilně s ohledem na aktuální nabídku akcí a výstav) 13. Ověřovací test
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
Výstupy z učení
|
Cílem kurzu je posluchače seznámit se základním historickým vývojem kulturní historie a uměnovědy jako oboru. Představeny jsou významné osobnosti a jejich dílo od období antiky po 20. století. Dále se frekventant kurzu seznamuje s příslušnou odbornou literaturou, především příručkami a encyklopediemi, které mu pomohou v pozdější samostatné práci. Velký důraz je kladen na to, aby si posluchači osvojili základy odbornou terminologii (památková péče, kulturní historie, umění). Vedle toho si osvojí některé další znalosti, např. z oblasti ikonografickou analýzy, historické geografie, historické topografie atd.
Absolvent kurzu prokazuje rozšířené znalosti v oboru kulturní historie, které vhodně doplňují jeho další směřování v rámci studijních oborů dokumentace památek, kulturní historie, historie či estetiky. Je schopen nabyté znalosti aplikovat v dalších předmětech, především v dějinách výtvarného umění, ale i v předmětech ryze historických nebo estetických. Absolvent ovládá chronologický přehled vývoje oboru. Je schopen vypočítat nejvýznamnější osobnosti, specifikovat zaměření jejich odborného zájmu, interpretovat základní myšlenkové struktury. Dále ovládá odbornou terminologii a je schopen ji aplikovat v praxi, stejně jako některé získané dovednosti (např. základní ikonografická identifikace díla, slohové zařazení památky atd.). Zná také spektrum časopisecké produkce oboru a má přehled o oborové literatuře.
|
Předpoklady
|
1. Pro absolvování předmětu není potřeba zvládnutí žádné předcházející disciplíny. 2. Pro absolvování předmětu nejsou vyžadovány žádné speciální znalosti či dovednosti, jistou výhodou je ovšem znalost zejména Nj.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta
Účast na výuce v odpovídajícím rozsahu (min. 70% výuky), průběžné studium odborné doporučené literatury, vypracování krátké samostatné práce.
|
Doporučená literatura
|
-
Blažíček, J. - Kropáček, J. Slovník pojmů z dějin umění. Praha, 1991.
-
Burke, P. Co je kulturní historie?. Praha, 2011.
-
Herout, J. Slabikář návštěvníků památek. Praha, 2001.
-
Herout, J. Staletí kolem nás.
-
Kol. autorů. Kapitoly z českého dějepisu umění I, II. Praha, 1986.
-
Kroupa, J. Školy dějin umění, Metodologie dějin umění II. Brno, 2010.
-
Kroupa, J. Školy dějin umění, Metodologie dějin umění I. Masarykova univerzita, 2007.
-
Petr Wittlich. Literatura k dějinám umění. Vývojový přehled. 1992.
|