Tematické okruhy jednotlivých přednášek: 1. - 3. Základní pojmy v historickém vývoji (archiv, archiválie, archivistika, archivnictví, kancelář, registratura, spisovna, správní archivy), problémy archivní terminologie v domácím i mezinárodním kontextu. Vztah archivů k dalším paměťovým institucím v informační společnosti, kritéria a způsoby výběru a přejímání archiválií 4. - 6. Základní pořádací principy (provenience x pertinence), utváření a ohraničování fondů (jednoduchých a složitých, případně složených, přejímání a tvorba specializovaných sbírek a tzv. archivní manipulace) 7. - 10. Evidence archiválií a jejich zpřístupňování (evidence JAF neboli NAD, tvorba archivních zpřístupňovacích pomůcek v kontextu platné legislativy, typy archivních pomůcek (a vytváření "finding aids" v elektronické podobě), český program pro evidenci archivních pomůcek PEVA, úřední fondy a jejich zpřístupňování, osobní fondy a jejich zpřístupňování, standardy Mezinárodní archivní rady pro popis archivních fondů a možnosti jejich aplikace v našich podmínkách, příprava nových základních pravidel pro zpracovávání archivního materiálu 11. -12. Vývoj archivů Původ a vývoj archivů v Evropě obecně a jejich institucionalizace (archivy v antice, ve středověku, od začátku novověku, v osvíceneckém 18. století, archivy nových státních celků od 19. století, archivy a elektronický dokument Archivnictví v českých zemích, vývoj ústředního archivu a dalších kategorií archivů a jejich institucionalizace v českých zemích (v evropském kontextu). Vývoj Národního digitálního archivu. 13. -14. Ochrana archiválií a archivní legislativa Vývoj archivní legislativy v českých zemích a její současné akcenty (rozbor současného zákona o archivnictví a spisové službě (č. 499/2004 Sb., ve znění pozdějších úprav), návaznost na jiné současné české zákony Specializovaná archivní legislativa ve vybraných evropských zemích (Francie, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko)
|
Cílem kurzu Úvod do archivnictví I je obeznámit studenty se základy archivní teorie a metodiky v širším evropském a historickém kontextu, jakož i s vývojem archivů od středověku a jejich aktuální organizací. Pro výuku jsou komplementárně (kromě speciální opory) využívány aktuální materiály z konferencí, on-line informace Mezinárodní archivní rady, České archivní společnosti ad.).
Student získá základní představu o metodologických a metodických problémech oboru archivnictví, o jeho organizaci a legislativě, a to v komparaci s poměry v jiných evropských zemích. Důraz je kladen na změněné paradigma oboru v současné vědomostní společnosti a tedy na práci s digitálním dokumentem, na možnosti jeho dlouhodobého uchování a zpracování pro archivní účely, a to opět v úzké provázanosti s nejnovějšími trendy oboru v celosvětovém měřítku. Získané vědomosti budou absolventům dobrou průpravou i pro práci ve správních institucích různých typů a úrovní, v různých dalších paměťových institucích (knihovny, galerie, muzea), jakož i různých "think-tank" institucích, připravujících kvalifikované podklady pro decizní orgány. Absolventi budou schopni pružně reagovat na aktuální společenské potřeby v oblasti výběru dat a technického zabezpečení jejich dlouhodobého uložení jako součásti národního kulturního dědictví. Důraz na evropský kontext a znalosti jazyků by měly absolventům umožnit i profesní mobilitu, především v rámci států Evropské unie
|