Vyučující
|
-
Krieger Miloslav, PhDr. CSc.
|
Obsah předmětu
|
Zvolený přístup vychází z dnes vesměs chybějící jakékoli znalosti latiny. Volba metod a výběr pomůcek odpovídají potřebě osvojit si nejzákladnější gramatická pravidla, využívat možností porovnání latiny s mateřským jazykem a průpravou v hodinách českého jazyka. Dobře využitelné jsou znalosti a praxe z moderních jazyků. Odkazováno je k funkci latiny jako opory pro jazykové studium, na latinský jazyk nejen jako základ obecné i odborné terminologie, důležitost pro jazykové zdokonalování ve směru jazykově stylistického i formálně logického myšlení.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
Výstupy z učení
|
Cílem je osvojení základních lexikálně gramatických pravidel latiny pro práci s jednoduššími latinskými větami. Nezbytností je požadavek základního zvládnutí výběrové slovní zásoby a bezpečná obeznámenost s postupy při práci s latinským textem, se slovníky a gramatickými příručkami.
Základní orientace v latinských výrazech a jednoduchých větách. Schopnost dospět k překladu jednodušších vět.
|
Předpoklady
|
Nejsou definovány.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Didaktický test
Přiměřená účast, aktivita. Studium doporučené literatury a plnění dílčích seminárních úkolů /překlady textů, cvičné a kontrolní testování /.
|
Doporučená literatura
|
-
Bejlovec J. a kol. Latina pro vysoké školy. Praha. 1993.
-
Kalivoda J. Verba docent, exempla trahunt.. Praha. 2011.
-
Kuťáková E., Slabochová D. Ad fontes: cursus Latinus. Praha. 1999.
-
Pražák, J. Sedláček J., Novotný F. Latinsko-český slovník. Praha. 1999.
-
Quitt Z. Kucharský P. Latinská mluvnice. Praha. 1972.
-
Zachová Jana. Latina pro historiky a archiváře. Praha. 1994.
|