Vyučující
|
-
Tomíček David, Mgr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
1. Historiografie na přelomu 19. a 20. století; pozitivismus a historismus 2. Historiografie a sociologie; historická sociologie 3. Počátky školy Annales 4. Pojem Dlouhé trvání, Braudelovo pojetí totální historie, historická geografie 5. Generace školy Annales 6. Dějiny každodennosti 7. Mikrohistorie 8. Historická antropologie I (kontinentální tradice) 9. Historická antropologie II (anglosaská tradice) 10. Historiografie a fikční psaní 11. Kulturní historie I; historiografie renesance 12. Kulturní historie II; nové trendy v kulturní historii 13. Česká historiografie po roce 1989 14. Historiografie na přelomu milénia
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je seznámit posluchače s hlavními trendy ve vývoji historiografie 20. století se zřetelem na průniky s jinými disciplínami (filosofii, sociologii, ekonomii, antropologií, geografii). Důraz je kladen právě na hledání možností interdisciplinárních přístupů (jako východiska z krize historismu a historického pozitivismu, případně ideologického dogmatismu), které je v různých podobách přítomné v dílech významných autorů od počátku minulého století. Důraz je kladen na následující témata tvořící náplň přednášek. Výklad doplní zadaná četba odborné literatury.
Student chápe historiografii jako vědecký obor, jehož paradigma je v čase proměnlivé v reakci na aktuální trendy v ostatních společenských a humanitních vědách. Na příkladech z historiografie 20. století je schopen základní variety oborového paradigmatu doložit. Má osvojenou základní terminologii, např. historismus, dějepisectví, periodizace, historická antropologie, kulturní historie, mikrohistorie, dějiny každodennosti, mentality (mentální výbava a kolektivní psychologie), totální pojetí historie, seriální dějiny, historická sociologie, dlouhé trvání, analýza struktur, "nová historie" apod. Orientuje se v historiografických dílech souvisejících s uvedenými pojmy, je schopen je rámcově zařadit v čase a umí charakterizovat jejich inspirační zdroje a případný mezioborový přesah.
|
Předpoklady
|
Nejsou.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Didaktický test
Pozorná a aktivní účast na výuce, četba zadané literatury.
|
Doporučená literatura
|
-
Burke, P. Francouzská revoluce v dějepisectví. Praha, 2004.
-
Dülmen, R. van. Historická antropologie. Praha, 2002.
-
Holzbachová, I. Škola Annales a současné pojetí dějin. Brno, 1995.
-
Iggers, G. G. Dějepisectví ve 20. století. Praha, 2002.
-
Kutnar, F. - Marek, J. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Praha, 1997.
-
Le Goff, J. Paměť a dějiny. Praha, 1997.
-
Marek, J. O historismu a dějepisectví. Praha, 1992.
-
Nodl, M. Dějepisectví mezi vědou a politikou. Brno, 2007.
-
Veyene, P. Jak se píšou dějiny. Červený Kostelec, 2010.
|