Vyučující
|
|
Obsah předmětu
|
Výuka předmětu v kombinované formě zahrnuje tato témata po jednotlivých výukových blocích: 1. Co je kulturní historie?; Přehled vývoje dějin kultury a umění v evropské prostředí do počátků osvícenství. 2. Ikonografické minimum 3. Odborná terminologie 4. Historická topografie; Historická geografie. 5. Odborná exkurze (zaměření voleno flexibilně s ohledem na aktuální nabídku akcí a výstav).
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je poskytnout studentům jednooborové historie základní přehled kulturního a uměleckého vývoje v období od renesance po 20. století. Kurz je koncipován jako kontextuální rozšíření znalostí, které studenti získávají v základních teoretických předmětech, změřených dominantně na politické, náboženské a hospodářské dějiny. V předmětu je kladen důraz především na problematiku výtvarného umění a architektury, ale zastoupena je také problematika duchovní kultury, literatury, divadla apod. Přednášky předmětu jsou koncipovány v přímé návaznosti na obsah přednášek z dějin raného novověku, 19. a 20. století. Znalosti získané v rámci předmětu uplatňuje student nejen ve vlastní badatelské práci, ale také v rámci vybraných okruhů otázek SSZ.
Absolvent prokazuje přehledové znalosti kulturního vývoje renesanční Itálie, evropského manýrismu, české renesance, baroko v Evropě i českých zemích a hlavních evropských i domácích uměleckých a kulturních proudů 19. a 20. století. Vedle toho ovládá základní oborovou terminologii, disponuje některými dílčími znalostmi z oborů literatury, teatrologie, muzikologie a dalších. Má přehled o základních titulech domácí i zahraniční literatury.
|
Předpoklady
|
Doporučenou prerekvizitou je absolvování předmětu Dějiny kultury I.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška, Analýza výkonů studenta
Docházka, průběžné plnění zadaných úkolů v rámci semináře, zvládnutí písemné zkoušky.
|
Doporučená literatura
|
-
Burke, P. Co je kulturní historie?. Praha, 2011.
|