1. Historie. Tvar Země. Zeměměřické orgány, legislativa, literatura. 2. Měrné jednotky, převod jednotek, teodolity-základní součásti. Elektronické dálkoměry. 3. Teodolity (charakteristika a rozdělení), horizontace a centrace. Měření vodorovných směrů a úhlů. Osové podmínky teodolitů, zkoušky, rektifikace. Chyby. 4. Přímé měření délek pásmem. Měření délek elektrooptickými dálkoměry, redukce délek. Dřívější způsoby měření délek. Chyby a přesnost měření. 5. Souřadnicové systémy. Stabilizace a signalizace měřických bodů, geodetické údaje. Základní výpočetní úlohy: délka, směrník a rajón. 6. Transformace souřadnic, výpočet transformačních koeficientů. 7. Základy kartografie. Mapy, jejich rozdělení a charakteristiky. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. Znalosti Student: (i) zná základní geodetické metody měření polohopisu a výškopisu, (ii) (ii) zná základní kartografické metody a práci s kartografickými díly, (iii) (iii) zná základní informace o systému GPS a možnosti jeho využití, (iv) (iv) zná základní souřadnicové systémy používané v ČR a dovede je aplikovat. (v) (v) dokáže definovat základní úlohy z oblasti ochrany a tvorby životního prostředí, kde se využívají nebo mohou se aplikovat metody geotechnologií. Dovednosti Student: (i) umí použít nivelační přístroj k výškovému a polohopisnému měření, včetně vyhodnocení, (ii) (ii) umí měřit pomocí geodetické GPS, (iii) (iii) umí zpracovat naměřená prostorová geodata a jejich implementaci do prostředí GIS, (iv) (iv) umí propojovat znalosti a dovednosti mezi geodézií, kartografií a GIS.
|
-
Hánek, P. a kol. Geodézie pro SPŘ stavební. Sobotáles, Praha 2010..
-
Lemmens, M. Geo-information. Technologies, Applications and the Environment. Springer Dordrecht Heidelberg London New York, ISBN 978-94-007-1666-7, 2011..
-
Maršíková, M., Maršík, Z.:. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Libri Praha 2007.
-
Ratiborský, J. Geodézie 10. Skriptum ČVUT Praha 2000..
-
Švec,M. a kol. Stavební geodézie 10. Skriptum ČVUT Praha 1998.
|