|
Vyučující
|
-
Dohnal Vlastimil, doc. RNDr. Ph.D.
-
Švarcová Markéta, PharmDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Z toxikologického hlediska rozdělujeme jedovaté látky do dvou základních skupin. První je tvořena biologicky aktivními organickými sloučeninami přírodního nebo syntetického původu. Druhou skupinu tvoří prvky a jejich sloučeniny, které můžeme zařadit do oblasti anorganické chemie. Jedovaté přírodní organické látky se podle svého původu dělí na rostlinné toxické sloučeniny, toxiny jedovatých mikroskopických hub, houbové toxiny, bakteriální toxiny a toxické sloučeniny živočišného původu. Nejznámějším zdrojem přírodních toxických látek jsou vyšší jedovaté rostliny. Bývají charakteristické pro určitý rostlinný druh, mohou se však vyskytovat i u více rostlinných druhů, někdy také u celého rodu. Jed může být v rostlině zastoupen jedinou jedovatou látkou nebo několika látkami. Rostlinné jedy jsou v přírodě velmi rozšířené. Další rozsáhlou skupinu přírodních jedů přinášejí nižší houby, tzv. mikromycety. Mikromycety jsou vícebuněčné mikroorganismy, které spolu s kvasinkami a kvasinkovitými mikroorganismy tvoří obrovskou skupinu mikroskopických hub. Velká morfologická rozmanitost, adaptabilita a schopnost přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám, umožňuje jejich výskyt prakticky všude tam, kde existuje organická hmota. Podstatnou skupinu producentů toxických přírodních látek tvoří jedovaté vyšší houby, makromycety, tedy ty, které vytvářejí plodnice obsahující houbové jedy. Otravy jedovatými houbami byly a jsou poměrně časté. Jejich toxiny se zpravidla dělí podle účinků a chemického složení a vyvolané otravy se odborně nazývají syndromy. Mikrobiální toxiny jsou látky bílkovinné povahy a jsou antigenní. To znamená, že vyvolávají imunitní odezvu organismu. Zpravidla vznikají jako metabolity mikroorganismů, především bakterií. Neméně významné jsou jedy živočišné. Určité druhy zvířat patřící do všech skupin od prvoků až po savce, s výjimkou ptáků, mají schopnost vytvářet toxiny, které jim umožňují chycení a trávení potravy a obranu proti predátorům. Některá z těchto zvířat mají toxickou látku lokalizovanou ve speciálním orgánu - jedové žláze, jiní živočichové nemají jedovou žlázu a toxické látky vytvářejí jako produkt metabolismu. K jejich klasifikaci se nejčastěji používá systém sledující zoologické dělení. Živočišné jedy jsou obvykle složité směsi mnoha organických sloučenin.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
nespecifikováno
|
|
Výstupy z učení
|
Z toxikologického hlediska rozdělujeme jedovaté látky do dvou základních skupin. První je tvořena biologicky aktivními organickými sloučeninami přírodního nebo syntetického původu. Druhou skupinu tvoří prvky a jejich sloučeniny, které můžeme zařadit do oblasti anorganické chemie. Jedovaté přírodní organické látky se podle svého původu dělí na rostlinné toxické sloučeniny, toxiny jedovatých mikroskopických hub, houbové toxiny, bakteriální toxiny a toxické sloučeniny živočišného původu. Nejznámějším zdrojem přírodních toxických látek jsou vyšší jedovaté rostliny. Bývají charakteristické pro určitý rostlinný druh, mohou se však vyskytovat i u více rostlinných druhů, někdy také u celého rodu. Jed může být v rostlině zastoupen jedinou jedovatou látkou nebo několika látkami. Rostlinné jedy jsou v přírodě velmi rozšířené. Další rozsáhlou skupinu přírodních jedů přinášejí nižší houby, tzv. mikromycety. Mikromycety jsou vícebuněčné mikroorganismy, které spolu s kvasinkami a kvasinkovitými mikroorganismy tvoří obrovskou skupinu mikroskopických hub. Velká morfologická rozmanitost, adaptabilita a schopnost přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám, umožňuje jejich výskyt prakticky všude tam, kde existuje organická hmota. Podstatnou skupinu producentů toxických přírodních látek tvoří jedovaté vyšší houby, makromycety, tedy ty, které vytvářejí plodnice obsahující houbové jedy. Otravy jedovatými houbami byly a jsou poměrně časté. Jejich toxiny se zpravidla dělí podle účinků a chemického složení a vyvolané otravy se odborně nazývají syndromy. Mikrobiální toxiny jsou látky bílkovinné povahy a jsou antigenní. To znamená, že vyvolávají imunitní odezvu organismu. Zpravidla vznikají jako metabolity mikroorganismů, především bakterií. Neméně významné jsou jedy živočišné. Určité druhy zvířat patřící do všech skupin od prvoků až po savce, s výjimkou ptáků, mají schopnost vytvářet toxiny, které jim umožňují chycení a trávení potravy a obranu proti predátorům. Některá z těchto zvířat mají toxickou látku lokalizovanou ve speciálním orgánu - jedové žláze, jiní živočichové nemají jedovou žlázu a toxické látky vytvářejí jako produkt metabolismu. K jejich klasifikaci se nejčastěji používá systém sledující zoologické dělení. Živočišné jedy jsou obvykle složité směsi mnoha organických sloučenin.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
KCH/P117 a zároveň KCH/P427
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
|
|
Doporučená literatura
|
-
BUTLER M. S. The role of natural product chemistry in drug discovery, Journal of Natural Products 67, str. 2141-2153 (2004)..
-
LULLMANN H., MOHR K., WEHLING M. Farmakologie a toxikologie. Grada. Vyd. 1.. Praha, 2002.
-
MANN J. Jedy, drogy, léky. Academia, Praha 1996..
-
PALMER M., BETZ J. M. Plants - classification of plant xenobiotics, The clinical basis of medical toxicology, 114, str. 1577-1602 (1999)..
-
RIEDL, O., VODRÁČEK, V. Klinická toxikologie. Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů a rostlin a jiných. Avicenum. 5. vyd. 1980. Malostranské náměstí, Praha 1, 5. vyd, 1980.
-
WINK M. A short history of alkaloids, in Alkaloids - Biochemistry, Ecology and Medical Applications, ed. G. Roberts and M. Wink, Plenum Press, str. 11-44, New York 1998..
|