|
Vyučující
|
-
Marvanová Mira, PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Pojem "spisovný jazyk" (standard) a jeho předpísemná podoba - jazyk kulturní. Jeho stopy dnes. 2. Christianizace a její etický paradox - vítaná nositelka nové kultury či ničitelka domácího etnoprostředí. Předslovanská fáze christianizace na českém území od doby Karlovy. 3. Úloha slověnštiny v ochraně a utváření nového duchovního prostředí Slovanů - tradice česko-slověnská a její kontinuita (9.-13. stol.). Účast na budování lingvoempatie, soutěž s latinou a němčinou. 4. Období václavsko-boleslavské (10. stol.) - čeština se přetváří z obecné slovanštiny v samostatný jazyk, jeho základní prvky. 5. Stará čeština psaná, počátky, názory na její funkci (Dalimil), rozvoj písemnictví Glosy a jejich přechod do souvislého textu. 6. Karel IV. a prvotní evropeizace češtiny - Klaretův slovník jako prostředek normalizační a kodifikační s platností dodnes, ráz celoslovanský. První překlady celé bible. 7. Hus jako spolutvůrce normy, období husitské - obecná znalost bible, obohacení žánrů. Náboženská izolace Čech jako prostředek jejich rebohemizace. 8. Vstup do novověku: Viktorin Kornel ze Všehrd a jeho vnímání lingvoestetiky, jeho účast na ekumenismu češtiny. 9. Evropský kontext bible v domácím jazyce, její funkce evropeizační, dělná účast češtiny. 10. Jednota bratrská, její role v celonárodní gramotnosti; Blahoslav, jeho mluvnice (včetně otázek lingvoetických) a Bible Kralická. 11. Zákon na ochranu češtiny (1615) jeho rozměr společenský, kulturní a standardizační. Modernizace české společnosti předbíhá Evropu. 12. Období pobělohorské: Komenského role, Rosa jako vědomý propagátor normy (a kodifikace); jezuitští vlastenci a jejich přínos. 13. F. V. Pelcl a jeho vnímání lingvoekologie. 14. J. Kolár jako básník a vědomý propagátor tisícileté kontinuity národního jazyka kulturního, vědomá formulace základních lingvoekologických pojmů.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
|
Výstupy z učení
|
Vyznat se v moderním jazykovém světě češtiny se vší jeho mohutností a mnohostí, orientovat se ve všech jeho složitých peripetiích není možné bez spolupráce jeho staletých tvůrců a bez uchopení jejich myšlenek. Podobně jako uvědoměním sebe sama se pračlověk vydělil z říše ostatních tvorů a stal s teprve tehdy skutečným člověkem, tak i uvědoměním svého jazyka proměnil tento nástroj komunikace v životní prostředí, bez něhož si dnešní civilizaci představit nedokážeme. Cestu k takovému vědomí jazyka můžeme vidět v cílevědomém zdokonalováním komunikace, jehož stěžejním nástrojem je budování jazyka spisovného, tím spíše však v láskyplném vzdělávání a kultivaci lidského prostředí, bez něhož by i jazyk spisovný ztratil svůj smysl. Právě tisíciletá zkušenost, kterou nabízejí našemu posluchači v autentickém dialogu tito spolutvůrci češtiny, může náš posluchač získat představu o smyslu spisovného jazyka. Právě díky takovémuto dialogu posluchač pojme tento proces za svůj a pojme češtinu nikoliv jako samozřejmý (někdy i obtížný) fakt, nýbrž jako artefakt, na němž se podílely desítky generací.
Kurs je založen na vlastním prožitku posluchačů, který získají z přímého poznání autentických textů a jejich autorů, takovýto přístup nabízí bezprostřední svědectví o dobovém myšlení a chápání češtiny; právě díky takovémuto autentickému prožitku si posluchač vytváří svou vlastní představu o tomto předmětu a zároveň o vlastním vědomostním prostředí, o jakési "autosféře"; jako učitel bude pak moci takovouto zkušenost odevzdat i svým budoucím žákům a studentům.
|
|
Předpoklady
|
znalosti disciplíny na maturitní úrovni znalosti v rámci oborové návaznosti náležitá terminologie
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta
docházka aktivita samostatný výstup test
|
|
Doporučená literatura
|
-
Cuřín, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha: SPN, 1985.
-
Havránek, B. - Hrabák, J. (eds). Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakl. ČSAV, 1957.
-
Havránek, B. Vývoj českého spisovného jazyka. Praha: SPN, 1980.
-
Krajčovič, R. - Žigo, P. Príručka k dějinám spisovné slovenčiny. Bratislava: Veda, 1999.
-
Lehár, J. - Erich, A. (eds.). Česká literatura 2, Od počátků do raného obrození. Praha: Český spisovatel, 1997.
-
Marvan, J. Cesty ke spisovné češtině. Prvních tisíc let (800-1800). Ústí nad Labem: UJEP, 2006.
-
Porák, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.-18. století). Praha: SPN, 1979.
-
Šlosar, D. - Večerka, R. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Praha: SPN, 1979.
-
Vašica, J. Literární památky epochy velkomoravské (863-885). Praha: Vyšehrad, 2014.
|