|
Vyučující
|
-
Čajka František, PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Spisovný jazyk a jeho geneze. 2. První spisovný domácí spisovný jazyk - česko-slověnština. Jeho základní myšlenky - Konstantinův Prohlas. 3. Čechy a jejich tradice slověnská. 4. Kosmas a prostonárodní čeština v tradici latinské. 5. Básnictví jako jazykový experiment Píseň ostrovská - Slovo do světa stvořenie. 6. Kronika Dalimilova - první názory na společenské funkce jazyka. 7. Klaret doby Karlovy. Čeština jako jazyk evropský, norma a neplánovaná kodifikace. 8. Hus jako reformátor jazykový. Husitství, izolace a re-bohemizace. 9. Jan Blahoslav a jeho předchůdci. První kroky v budování jazykového standardu. 10. Daniel Adam z Veleslavína a zlatá éra českého slovníkářství. 11. Právní a skutkové postavení češtiny - první zákon na ochranu češtiny z r. 1615. 12. Období pobělohorské - Komenský a jeho koncept nového slovníku; Thesaurus linguae bohemicae - spolupráce Rosy a Komenského přes časoprostorové i ideologické bariéry. 13.- 14. Jezuité a záchrana češtiny: bible Kralická a bible Svatováclavská; první profesor češtiny Pelcl aneb loučení s minulostí.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
|
|
Výstupy z učení
|
Tento kurz má za úkol být průvodcem tisíciletým vývojem české jazykové mysli. Studium autentických textů, bezprostředně se vztahujících k jazyku a jeho tisíciletým osudům, vede posluchače k autentickému zážitku a spoluprožitku s autorem. Právě takovémuto autentickému zážitku si posluchač může vybudovat vlastní představu o daném oboru poznání a naučit se tak (i ve jménu svých budoucích svěřenců), že vědění není výsledkem přelévání vědomostí od jednoho "faktojemu" aktivního (tj. učitele) do druhého "faktojemu" pasivnímu (tj. žákovi), nýbrž vytvoření vlastního vědomostního prostředí posluchačova, jeho vlastní "autosféry". Takovéto poznání pojme posluchač jako svůj vlastní majetek, jež schopný předávat další generaci. Navíc odchází do světa s vědomím, že historie nemusí být minulost, nýbrž nedílná složka naší současnosti.
Student se seznamuje s autory prvních deseti století vývoje psaného jazyka prostřednictvím jejich autentických textů; právě díky tomuto autentickému prožitku (jakési rozmluvě s autory) si může uvědomit, že vědění vzniká vytvářením vlastního vědomostního potenciálu, zároveň však, že jazyk je tisíciletý artefakt, vytvářející duchovní prostředí, jež je pro existenci člověka nezbytné, student pozná, jak jsou pro tyto autory důležité takové hodnoty, jako je krása češtiny, odpovědnost za ni a nakonec (od 15. století) i její ekumenismus, získá kompetence o dějinách svého spisovného jazyka a o tom jak bylo o něm pečováno v průběhu 10. století.
|
|
Předpoklady
|
znalosti disciplíny na maturitní úrovni znalosti v rámci oborové návaznosti náležitá terminologie
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta
docházka aktivita samostatný výstup test
|
|
Doporučená literatura
|
-
Cuřín, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha: SPN, 1985.
-
Havránek, B. - Hrabák, J. (eds.). Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakl. ČSAV, 1957.
-
Havránek, B. Vývoj českého spisovného jazyka. Praha: SPN, 1980.
-
Havránek, B. Vývoj spisovného jazyka českého (In:) Československá vlastivěda, řada II. Praha: Sfinx, 1936.
-
Krajčovič, R. - Žigo, P. Príručka k dějinám spisovné slovenčiny. Bratislava: Veda, 1999.
-
Lehár, J. - Erich, A. (eds.). Česká literatura 2, Od počátků do raného obrození. Praha: Český spisovatel, 1997.
-
Marvan, J. Cesty ke spisovné češtině. Prvních tisíc let (800-1800). Ústí nad Labem: UJEP, 2006.
-
Porák, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.-18. století). Praha: SPN, 1979.
-
Šlosar, D. - Večerka, R. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Praha: SPN, 1979.
-
Vašica, J. Literární památky epochy velkomoravské (863-885). Praha: Vyšehrad, 1996.
|