1. Ekofyziologie jako věda zabývající se hranicemi odolnosti druhů, které umožňují porozumět jejich rozšíření ve vztahu k abiotickým podmínkám, obor zabývající se zkoumáním vnějších vlivů na organismy 2. Prostředí organismů, ekologické faktory (abiotické x biotické), typy klimatu. Terestrické a akvatické biomy 4. Prostor jako zdroj, formy výživy organismů 5. Ekologická fyziologie živočichů studující změny fyziologických vztahů vznikajících vlivem působení faktorů vnějšího prostředí na živočišné organismy. 6. Faktory počasí v ekologii 7. Ekofyziologie a srovnávací fyziologie živočichů, hlavně fyziologických procesů spojených s přeměnou energie v organismu (trávení, metabolismus, energetická bilance) a vliv abiotických faktorů (teplota, složení půdního vzduchu) na tyto procesy 8. Ekofyziologie populací, jejich charakteristiky a vlastnosti (hustota, rozmístění, struktura, natalita, migralita, růst a dynamika), terminologie 9. Ekofyziologie společenstev, jejich charakteristiky a vlastnosti (hustota, abundance, produkce, dominance, prezence a absence, frekvence, konstance, fidelita, koordinance). 10. Biodiverzita, její složky, indexy 11. Ekosystém, jeho struktura a funkce. Energetika ekosystémů 12. Biosféra, koloběhy nejvýznamnějších prvků v přírodě. Toky energie v ekosystémech 13. Experimentální ekofyziologie
|
-
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R. Ekologie- jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc,. 1997.
-
Jeník J. Ekosystémy. UK Praha.. 1995.
-
Kudrna K. a kol. Biosféra a lidstvo. Academia. Praha.. 1988.
-
Losos, B. Ekologie živočichů. SPN Praha, 316 pp.. 1984.
-
Penka M. Základy ekofyziologie rostlin. SPN Praha, 1990.
-
Pivnička K. Ekologie. Univerzita Karlova. Praha.. 1988.
-
Slavíková J. Ekologie rostlin. SPN. Praha: 366. 1986.
-
Vlasák, P. 1986. Ekologie savců. Academia, Praha. 291 str..
|