Vyučující
|
-
Fleischmann Otakar, PhDr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
Témata seminářů: (á 2h) 1.Pojem komunikace, komunikační kontext, význam komunikace v interpersonálních vztazích. 2.Komunikační schéma, způsoby komunikace, druhy komunikace. 3.Efektivní komunikace, zásady efektivní komunikace. 4.Cíle komunikace. 5.Bariéry komunikace. 6.Zlozvyky a chyby při komunikaci. 7.Transakční analýza. 8.Konstruktivní řešení konfliktů. Témata cvičení: (á 2h) 1.Aktivní naslouchání, vymezení komunikačního rámce. 2.Komunikace s dětským pacientem. 3.Komunikace s agresivním pacientem. 4.Komunikace s jedinci pod vlivem psychoaktivních látek. 5.Komunikace s pacienty s poruchami osobnosti, s neurotickými poruchami. 6.Komunikace s psychotickými pacienty. 7.Komunikace se zrakově a sluchově postiženými. 8.Komunikace s pacientem jiného etnika.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení
|
Výstupy z učení
|
Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický celek a navazuje na poznatky z obecné psychologie. Problematika komunikace tvoří základ profesionálních znalostí a dovedností zdravotnického záchranáře při navazování kontaktu a získávání důvěry pacienta/klienta pro další účinnou a kvalitní péči. Naučí zásadám a dovednostem adekvátní komunikace s pacienty/klienty, se spolupracovníky, popř. s rodinnými příslušníky a dalšími osobami včetně komunikace ve specifických situacích. Studenty rovněž připraví na komunikaci v krizových a nestandardních situacích (komunikace s agresivním jedincem, komunikace s psychotickým pacientem, komunikace s pacientem pod vlivem omamných látek, komunikace s pacientem jiného etnika, menšiny).
Odborné znalosti: Student umí vymezit pojem komunikace, komunikační kontext a rozumí významu komunikace v interpersonálních vztazích. Student rovněž zná zásady efektivní komunikace, bariéry komunikace a principy transakční analýzy. Student rozumí problematice poruch osobnosti, neurotických poruch, psychotických onemocnění a působení psychoaktivních látek. Odborné dovednosti: Student dovede navázat efektivní kontakt s pacientem/klientem, umí aplikovat zásady efektivní komunikace, rozezná případné bariéry v komunikaci a dovede je eliminovat. Umí rozeznat chyby v sociální percepci a účinně se jim bránit. Dokáže užívat konstruktivní způsob komunikace při řešení problémů. Dovede přizpůsobit formu a obsah komunikace specifickým potřebám pacientů/klientů. Obecné způsobilosti: Student je schopen komunikovat s pacienty/klienty efektivně s přihlédnutím k situaci, osobnosti pacienta/klienta a jeho okolí.
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou
Zápočet je možno získat za minimálně 80% aktivní účast na seminářích a za zvládnutí požadavků písemnou formou. Zkouška proběhne formou ověření znalostí ústní formou.
|
Doporučená literatura
|
-
HOSKOVCOVÁ, S. Psychosociální intervence. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009, 184 s. ISBN 978-802-4616- 261. Praha: Grada, 2006.
-
LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně - pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha, Grada, 2007. ISBN 9788024717845.
-
PEKARA, J. Komunikace jako sebeobrana zdravotníka. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2015, 86 s. ISBN 978-80-87023-46-4..
-
VENGLÁŘOVÁ, M. et al. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada. 2006. ISBN 80-247-1262-8.
-
VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-291-2.
-
VYMĚTAL, Š. Krizová komunikace a komunikace rizika. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2510-9..
|