Vyučující
|
-
Kahuda Klokočková Lenka, MgA. Ph.D.
-
Brody Mikulicová Jitka, MgA.
|
Obsah předmětu
|
1. Úvodní prezentace, rozbor vybraných uměleckých děl, skupinová diskuse. 2. Ateliérová kresba: studie hlavy, její rozbor. 3. Ateliérová kresba: studie hlavy, její rozbor. 4. Ateliérová kresba: půlfigura, její rozbor. 5. Ateliérová kresba: půlfigura, její rozbor. 6. Ateliérová kresba: postava/akt, její rozbor. 7. Ateliérová kresba: postava/akt, její rozbor. 8. Ateliérová kresba: postava/akt, její rozbor. 9. Ateliérová kresba: postava/akt, její rozbor. 10. Ateliérová kresba: figurální kompozice, její rozbor. 11. Ateliérová kresba: figurální kompozice, její rozbor. 12.-13. Prezentace, rozbor a klasifikace pracovní činnosti studenta a jeho díla.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Demonstrace
|
Výstupy z učení
|
Výtvarné techniky III / Kresba Povinná výuka kresby jako discipliny bytostně spjaté s uměleckou či designérskou praxí, respektuje klasickou skladbu vysokoškolské výuky výtvarných oborů. Koncepce tohoto kurzu nesleduje pouze respekt k řemeslu a tradici, ale odráží i aktuálně vnímané nebezpečí vyhasínání spoje mozek - ruka v úchopovém gestu - tradiční kresebný nástroj. V době "rokoka" elektronických technologií a přístrojů generujících alternativní kresebné výstupy, tak toto pojetí představuje nosný základ, umožňující studentům setkat se s fyzickým prožitkem tvorby v reálném čase, v přirozeném měřítku a proporčním vztahu k prostoru, v němž se nachází. I z tohoto důvodu je výuka kresby založena především na skicách podle modelů. Od studentů se tedy nepožaduje pouze konceptuální, ale též reálná fyzická aktivita a vnímání kresebného gesta coby extenze vlastního těla vedoucí ke stimulaci tvůrčí inspirace, k uvolnění zápěstí, k osvojení proporcí, konstrukce, stavby modelu, k vyjádření charakteru materiálu, k osvojení si různých technik kresby, jejich výtvarného účinu, techniky pozorování, vnímání objektu i třídění informací. Kresba je tedy takto celostně vnímána jako specifický "filtr", jímž tvůrce reflektuje okolní svět (anebo si vytváří svůj svět vlastní, imaginární).
Získané způsobilosti představují zvládnutí a osvojení si znalostí v daném oboru, vycházejí z konkrétní anotace předmětu a směřují k naplnění profilu absolventa daného oboru.
|
Předpoklady
|
Úspěšné absolvování předcházejícího studia
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Rozbor produktů pracovní činnosti studenta (technické práce), Rozbor díla tvůrčího charakteru (hudební, výtvarné, literární)
1. plnění dílčích úkolů a zadání v průběhu celého semestru 2. aktivní účast při konzultacích v rámci ateliéru
|
Doporučená literatura
|
-
Eco, U. Dějiny krásy. Argo, Praha, 2005.
-
Eco, U. Dějiny ošklivosti. Argo, 2015.
-
Hale, Robert Beverly. Drawing Lessons from the Great Masters. Watson-Guptill Public, 1989.
-
PATRASOVÁ, Taťána (ed.); ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Praha, 2017. ISBN 80-904-5348-1.
-
SÝKOROVÁ, Lenka (ed.). Postkonceptuální přesahy v české kresbě. FUD UJEP, 2015. ISBN 978-80-7414-956-6.
-
SZUNYOGHY, András; FEHÉR, György. Anatomie pro výtvarníky - Člověk. Slovart, 2013.
-
ZATLOUKAL, Pavel; BINDER, Ivo; DANĚK, Ladislav; ŠIMKOVÁ, Anežka; MILÁČKOVÁ, Martina. Uhlem, štětcem, skalpelem. Muzeum umění Olomouc, 2016.
|