|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Seznámení se s úkolem včetně historických i současných ukázek přístupu k tématu 2. Studie hlavy podle živého modelu - základní rozvržení vztahů hlavy, krku a ramen. 3. Návštěva expozice evropského sochařství dle aktuálních možností (např. Albertinum Dresden, nebo zámek Duchcov atp.) Rozprava nad historickým a kulturním kontextem plastického zobrazení člověka. 4. Studie hlavy podle živého modelu - anatomie hlavy, rozvržení jednotlivých částí hlavy 5. Studie hlavy podle živého modelu - propracování detailů obličeje, náznak výrazu, mimika 7. Odlévání do sádry - dělená forma, negativ 8. Odlévání do sádry - vlastní odlitek, pozitiv 9. Odsekání negativu, hrubá retuš pozitivu 10. Broušení a jemná retuš pozitivu 11. Vliv barevnosti 3D tvaru na vnímání plasticity, seznámení se s možnostmi patiny a polychromie 12. Povrchová úprava dle záměru 13. Instalace hotových bust v ateliéru, diskuze nad výsledky
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Demonstrace, Pracovní činnosti (dílny), Grafické a výtvarné činnosti
|
|
Výstupy z učení
|
Kurz seznamuje studenty s problematikou a základními nástroji prostorové tvorby. Formou krátkých cvičení s materiálem a studiem podle modelů cvičí poznávání vlastností hmoty, prostoru, význam proporcí, tektoniky, tíže a lehkosti, barevnosti a struktury jako nástrojů výtvarného vyjádření. V průběhu výuky se studenti zabývají studiem hlavy podle živého modelu (cvičení vztahu hmot, proporcí a směrů, charakter stavebnosti různých modelů), realizací nebo vytvořením modelu prostorového útvaru podle vlastní volby - užitkový předmět, socha, šperk, instalace a pod., včetně průvodní zprávy obsahující rozbor zadání, kresebnou (fotografickou) dokumentaci jednotlivých fází vývoje objektu, zdůvodnění použitých výtvarných nástrojů ve vztahu k záměru a fotografickou dokumentaci definitivního díla.
Student se po absolvování kurzu umí orientovat ve světovém kontextu prostorové tvorby a je schopen rozlišit pojmy jako socha, plastika, objekt či instalace, zároveň je sám schopen těchto přístupů kreativně užít. Student dovede s vědomím svých možností navrhnout výtvarnou prostorovou realizaci a provést ji v modelu, majíce při tom na zřeteli technologické možnosti zvolených materiálů a prostorové vztahy možného díla. Studentovi je tedy vlastní srozumitelná reprezentace navrhované skutečnosti modelem při ovládnutí poměrového zmenšení a zkratky v zastoupení materiálů i detailů. Student umí obhájit a vysvětlit navržené dílo a model veřejně a srozumitelně prezentovat.
|
|
Předpoklady
|
Úspěšné absolvování předcházejícího studia
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Rozbor produktů pracovní činnosti studenta (technické práce), Rozbor díla tvůrčího charakteru (hudební, výtvarné, literární)
Realizace, projekt
|
|
Doporučená literatura
|
-
Gavenda, Miloš; Losos, Ludvík. Štukatérství. Grada Publishing, 2010.
-
Gimenez, Carmen. Constantin Brancusi, The essence of things. Tate, 2004.
-
Jankovičová, Sabina; Alt Hynek; Kuděj, Jan; Karous, Pavel (ed.). Vetřelci a volavky (Atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968-1989). Arbor Vitae, Řevnice, 2013.
-
Kolektiv autorů. Sculpture (From Antiquity to the Present Day). Taschen, 2013.
-
Malá, Olga. Jaroslav Horejc (18886-1983) Mistr českého art deca. GHMP, UPM, AV ČR, 2016.
-
Medková, J. Řeč věcí. Horizont, Praha, 1990.
-
Monografie a katalogy dle individuálního výběru a potřeb studenta. Monografie a katalogy dle individuálního výběru a potřeb studenta.
-
Moore, H. Plastiky a myšlenky kolem nich. Odeon, Praha, 1995.
-
Munari, Bruno. Umění jako řemeslo. Rubato, Praha, 2013.
-
On-line katalogy knihoven. On-lne katalogy knihoven.
-
Zrzavý, J. Anatomie pro výtvarníky. Avicenum, Praha. 1977.
|