Základním východiskem studia v ateliéru je poznávání a využívání přírodních zákonitostí a z nich vycházející objevování a vytváření zkušeností s širokým spektrem různorodých materiálů sloužících k uměleckému vyjádření. Součástí výuky je osvojení si nezbytných technologických a řemeslných principů a jejich posun do výtvarné oblasti, spojování získaných zkušeností s klasickými disciplinami řešícími tvar, barvu a prostor spolu s časem, zvukem, světlem v konceptuálním rámci. Spolu se získanými řemeslnými dovednostmi studenti při řešení úkolů objevují vlastní přístupy a možnosti realizací zasahující do oblasti volného i užitého umění a designu. Hledání a zvládnutí řemeslných postupů vyžaduje aktivní a tvořivou účast studenta, který se tak seznamuje s problematikou návrhu i reálnými možnostmi tvorby. Z toho vychází materiálová, technologická i obsahová různorodost ateliéru, ale také šíře výstupů. Ateliérová výuka je zaměřená na výchovu uměleckých osobností schopných samostatně řešit úlohy s mírou citu a pochopení pro materiál a prostor i pro nejrůznější a nezřídka nové technologie. Cílem studia je vyškolit všestranného umělce, který bude řemeslně zdatný a bude schopen se pohybovat na poli mezi výtvarným a užitým uměním. Nedílnou součástí studia je také spolupráce s regionálním muzeem v přírodě, oživování zapomínaných řemesel a jejich současné výtvarné využití, poznávání pracovních postupů v příslušných provozech, dílnách a zařízeních. U tohoto předmětu nelze přesně stanovit témata (osnovu) výuky po jednotlivých týdnech (blocích) výuky, protože se jedná o typ výuky specifický pro umělecké školy. Tento předmět je ateliérovou výukou, která je velmi flexibilní a snaží se postihnout individuální potřeby studentů, a to jak v oblasti teorie, tak v oblasti praktické realizace výsledného produktu-artefaktu. Znamená to, že v průběhu celého semestru jsou řešena jedinečná aktuální témata (teoretická, technologická) dle toho, jak se vyvíjí postupná realizace jednotlivých projektů v závislosti na konkrétních zadáních. Řešená témata tedy nelze předem striktně stanovit, jelikož krystalizují postupně v průběhu semestru.
Získané způsobilosti představují zvládnutí a osvojení si znalostí v daném oboru, vycházející z konkrétní anotace předmětu a směřují k naplnění profilu absolventa daného oboru.
|
-
Berger, John. Způsoby vidění. Praha: Labyrint, 2016.
-
Broeckmann, A. Machine art in the Twentieth Century. Cambridge, Massachusetts: The Mit Press, 2016.
-
Brouček, S.; Jeřábek, R. (ed.). Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Etnologický ústav AV ČR a Ústav evropské etnologie FF MU v Brně, 2007.
-
CÍSAŘ, K. Stav věcí: sochy v ulicích III. Brno, 2011.
-
Collins, J. Sculpture today. London: Phaidon, 2007.
-
Dixon, S. Cybernetic Existencialism. Routledge, 2019.
-
Duby, G.; Daval, Jean-Luc. Sculpture: from antiquity to the present day. Koln: Taschen, 2013.
-
FOSTER, Hal. Umění po roce 1900: modernismus, antimodernismus, postmodernismus. Praha: Slovart, 2010. ISBN 80-7209-952-3.
-
Chalupecký, Jindřich. Nové umění v Čechách. H + H, 1994.
-
Kastener, J.; Wallis B. Land and Enviromental Art. London:Phaidon, 1998.
-
Marzona, Daniel. Conceptual Art. Taschen, 2004.
-
Myers, W. Bio Art: Altred Realities. Thames and Hudson, 2015.
-
O´doherty, B. Uvnitř bílé krychle: ideologie galerijního prostoru. Praha: tranzit.cz, 2014.
-
Popper, F. Art of the Electronic Age. Thames and Hudson, Londýn, 1993.
-
Popper, F. Origins and Development of Kinetic Art. Studio Vista, Londýn, 1968.
-
Srp, K. Minimal, Earth, Conceptual Art. Praha, Jazzpetit, 1982.
-
Sturken, M., Cartwright, L. Studia vizuální kultury. Portál, Praha, 2009.
|