Vyučující
|
-
Beneš Libor, prof. Dr. Ing. IWE
|
Obsah předmětu
|
1. Význam slévárenství a jeho historie, charakteristika slévárenské výroby a její rozdělení 2. Postup výroby netrvalých forem a jader 3. Technologicko - konstrukční pravidla slévárenské technologie a volba tvaru odlitku. Využití progresivních technologií odlévání při výrobě jednotlivých součásti u automobilů. 4. Moderní a produktivní slévárenské metody 5. Progresivní technologie výrovy forem - vytavitelný a vypařitelný model, V-proces, metoda C-Croning, metoda Shaw atd. 6. Počítačové simulační programy pro odlévání materiálu 7. Slévárenské materiály, vlastnosti, železné a neželezné kovy, přehled a popis. 8. Výroba tekutého kovu - ošetřování a rafinace taveniny, modifikování, očkování, zařízení k tavení a lití kovu atd. 9. Podstata, účel a princip modifikování a očkování u Al slitin a u Fe slitin (u slitin), vady odlitků, třídník vad, nápravná opatření k zamezení vzniku vad.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
nespecifikováno
|
Výstupy z učení
|
Studenti jsou seznámeni s progresivními metodami objemového, resp. povrchového tepelného a chemicko-tepelného zpracování kovů. Získají potřebné základy z oblasti fyzikálně metalurgické podstaty těchto procesů, včetně aplikací nekonvenčních metod ohřevu a analýzy probíhajících difuzně tepelných procesů. V dalším jsou popsány moderní systémy řízení těchto procesů v technické praxi a v neposlední řadě i ekologické aspekty používaných technologií. Výuka zde vychází z návazností na Tepelné zpracování kovů a materiálově zaměřené předměty, absolvované v předchozích ročnících studia. Obsah předmětu: 1. Fyzikálně metalurgická podstata tepelného zpracování kovových materiálů; podstata ovlivnění pevnostních a technologických vlastností, rozdělení a způsoby tepelného (chemicko-tepelného) zpracování. 2. Ohřev ocelí pro tepelné zpracování, teplotní cyklus ohřevu, technologické zásady ohřevu, vznik napjatosti a deformací při ohřevu, stanovení parametrů ohřevu těles jednoduchých geometrických tvarů. 3. Ochlazování v průběhu tepelného zpracování ocelí, diagramy IRA, ARA, rovnovážné versus nerovnovážné stavy při jednotlivých způsobech tepelného zpracování. 4. Nekonvenční metody ohřevu - indukční ohřev, fyzikální princip, hloubka ohřevu v závislosti na frekvenci použitého proudu (vysokofrekvenční, středofrekvenční a nízkofrekvenční ohřev). 5. Ohřev laserovým paprskem, ohřev elektronovým paprskem, odporový ohřev. 6. Termomechanické tepelné zpracování (podstata, základní technologické postupy, finální vlastnosti). 7. Tepelné zpracování legovaných ocelí - nástrojové a nerezavějící ocelí (austenitické, martenzitické). 8. Tepelné zpracování neželezných kovů. Změny vlastností legováním a následným tepelným zpracováním. Princip vytvrzování neželezných kovů. Stárnutí. 9. Tepelné zpracování litin. Uhlík v litinách. Krystalizace litin versus ocelí. 10. Systémy managementu jakosti (SMJ) a jejich aplikace na procesy tepelného a chemicko-tepelného zpracování. 11. Ekologické aspekty tepelně difuzních procesů. Nebezpečné a rizikové látky a zacházení s nimi.
|
Předpoklady
|
Studenti se seznámí a budou ovládat metody výroby odlitků se zřetelem na technologická pravidla volby slévárenské technologie, eliminaci vad a maximální efektivitu výroby a s možnosti využití progresivních technologií odlévání při výrobě automobilových součásti.
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
|
Doporučená literatura
|
-
B. BEDNÁŘ. Technologičnost konstrukce odlitků. UJEP 2005..
-
I. NOVÁ, I. NOVÁKOVÁ, J. BRADÁČ, J. TECHNOLOGIE I. - slévání a svářování, 2006.
-
I. NOVÁ. Teorie slévání I. Liberec 2006. 2006.
-
J. KOREŇ, A. PRIBULOVÁ. Vybrané kapitoly zo zlievárenských technológií..
-
J. PLACHÝ, M. NĚMEC. Metalurgie a technologie slévárenských slitin. 1993.
-
NOVOTNÝ, J. A KOL. Technologie I. Slévárenství, tváření a povrchové úpravy.
-
Š. Michna a kol. Encyklopedie hliníku,kapitola 4, 6, 7, 200. 2005.
-
Š. Michna, I. Nová. Technologie a zpracování kovových materiálů, 2008. 2008.
-
T. GRÍGEROVÁ, T. a kol. Zlivárenstvo neželezných kovov. 1988.
-
Z. BERÁNEK. Slévárenství. 1997.
|