|
Vyučující
|
-
Sopko Bruno, prof. RNDr. DrSc.
|
|
Obsah předmětu
|
Definice pevných látek. Rozdělení pevných látek. Krystalové struktury. Metody studia krystalů - rentgenografické, optické, chemické aj. Fickovy zákony. Krystalografické poruchy v krystalech. Typy vazeb v pevných látkách. Madelungova konstanta. Modely vazeb, výpočty tepelných kapacit. Pásový model pevných látek. Polovodičové struktury - usměrňující efekt. Mikroelektronika. Izolátory a jejich optické vlastnosti. Scintilátory. Vodiče a supravodiče. Experimentální studium vlastností kovů, izolátorů a polovodičů. Využití těchto vlastností pro konstrukci a jejich uplatnění v technické praxi.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
nespecifikováno
|
|
Výstupy z učení
|
Fyzika pevných látek má velké technické využití, především při vytváření nových materiálů se specifickými vlastnostmi. Fyzika pevných látek je část fyziky, která studuje makroskopické vlastnosti pevných látek, přičemž se vlastnosti pevných látek pokouší popsat pomocí kvantově mechanických modelů, které pevnou látku chápou jako skupinu velkého počtu částic. Tyto částice mohou v reálné látce představovat molekuly, atomy, ionty, elektrony apod. Ke studiu takového souboru částic se používají metody statistické fyziky. Fyzika pevných látek využívá nejen kvantovou mechaniku a statistickou fyziku, ale také další fyzikální obory, např. mechaniku, termodynamiku, elektromagnetismus, znalost vlnění, atomovou fyziku aj.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
Seznámení s vhodnými výpočetními programy Matlab a zpracovávání výsledků výpočtů a měření v daném výpočetním prostředí.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Dekker. Úvod do fyziky pevných látek, SNTL, 1972..
|