1. Základní pojmy z oblasti životního prostředí, definice, základní legislativa na ochranu životního prostředí, složky životního prostředí, kvalita životního prostředí. 2. Složky životního prostředí - ovzduší, procesy znečišťující ovzduší, hlavní škodliviny. Důsledky znečišťování, způsoby snižování emisí plynných i tuhých škodlivin. 3. Složky životního prostředí - voda, znečišťováni podzemních a povrchových vod, základní principy čištění průmyslových i komunálních odpadních vod. 4. Složky životního prostředí - horninové prostředí, půdy, znečišťování půd a horninového prostředí odpady, způsoby nakládání s odpady - základní principy malo odpadových a bezodpadových technologií, zneškodňování odpadů. 5. Pracovní prostředí, základní hygienické požadavky a předpisy. Osvětlení - umělé, přirozené a sdružené, základní hygienické požadavky na osvětlení dle druhu činnosti. 6. Hluk a vibrace, metody stanovení hladiny hluku, metody snižování hluku a vibrací v pracovním i venkovním prostředí. Ionizující záření v životním prostředí - zdroje, vlivy. 7. Větrání a klimatizace, význam pro vytváření vhodného pracovního a obytného prostředí, základní principy větracích a klimatizačních soustav. 8. Vytápění. Sdílení tepla mezi člověkem a okolím, zjednodušená rovnice tepelné pohody, princip výpočtu tepelných ztrát druhy ztrát, základní typy otopných soustav. 9. Řešení ekologických problémů v průmyslu, hodnocení vlivů průmyslové výroby na životní prostředí (EIA). Systém ekologického managementu a auditu. Základní principy trvale udržitelného rozvoje.
|
V kurzu jsou vysvětleny základní pojmy z oblasti techniky prostředí. Posluchači se seznámí se způsoby ochrany životního a pracovního prostředí v podnicích, způsoby vytváření vhodného pracovního a obytného prostředí z hlediska vytápění, klimatizace a hluku a osvětlení. Získají přehled o vlivu základních lidských činností na životní prostředí i technických a právních aspektech ochrany životního prostředí. Cílem je seznámit posluchače se základními principy ochrany pracovního a životního prostředí a vytváření vhodných podmínek pro život člověka. Seznámí se i s problematikou řízení péče o životní a pracovní prostředí na úrovni podniku.
Student má znalosti o používané technice, umí navrhovat, případně dimenzovat základní orientační parametry jednotlivých technologií na odstraňování znečištění v prostředí, samostatně umí postupovat při řešení problematiky technického zabezpečení péče o životní prostředí. Může se uplatnit jak v procesu navrhování, dimenzování i provozování těchto zařízení. Rovněž tak se orientuje v principech politiky a legislativního zabezpečení ochrany a tvorby ŽP.
|
-
Environmental Economics, Policy and International Relations: Young Researches Perspective. Praha 2008.
-
Herčík, Lapčík, Obroučka. Ochrana životního prostředí. VŠB, Ostrava. 1994.
-
Skočilasová, B. Technika prostředí, UJEP Ústí n. L., 2012.
-
Smolík, J. Technika prostředí. SNTL Praha, 1985.
|