|
Vyučující
|
-
Urlich Petr, prof. Ing. arch. CSc.
|
|
Obsah předmětu
|
Výuka předmětu v kombinované formě zahrnuje tyto témata po jednotlivých výukových blocích: 1) Úvod, osvícenectví, průmyslová revoluce, nová paradigmata, nové obory, časové rozdělení - literatura. 2) Inženýrská zkušenost architektury konce 18. a 19. století, nové konstrukce, nové materiály a jejich vliv na změnu prostorové koncepce, nová typologie a fenomén universálních výstav v 19. století, industriální společnost a přestavby měst, vznik metropole. 3) Moderna ve střední Evropě, magnetismus vídeňské školy O. Wagnera a jeho současníků, česká situace. Art Nouveau, Jugendstil, Modern Style na přelomu 19. a 20. století, umělecká hnutí, umělecké a architektonické avantgardy dvacátých, klasicizující tendence v architektuře ve třicátých letech, autoritativní režimy - rozdílnost pojetí, Poválečný urbanismus a obnova válkou zničených měst. 4) Rozpad C.I.A.M., nástup brutalismu, Team X, teoretici Reyner Banham, L. Mumford, americká situace, F. L Wright, emigrace evropských veličin - nové materiály a konstrukce, vliv na evropskou architekturu, charakteristika šedesátých a sedmdesátých let v evropské a světové architektuře, ismy jako japonský metabolismus apod.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming)
|
|
Výstupy z učení
|
Dějiny architektury 19. a 20. století jsou vykládány jako součást kulturní paměti společnosti i s jejich politickými, hospodářskými a technickými souvislostmi. Jejich cílem je poskytnout studentovi srozumitelný přehled a základní orientaci v oboru lidské činnosti, která se natrvalo zapisuje do obrazu města a krajiny a vytváří hmotné prostředí, většinou přesahující svým trváním mnoho generací. Většina významných zahraničních příkladů architektury 19. a 20. století je srovnávána s architekturou v našich zemích, s důrazem na regionální vazby a specifika, které provázejí stavební činnost v závislosti na materiální a průmyslové základně té které lokality. Důraz je též kladen na teoretický koncept architektury.
Student se orientuje v problematice architektury 19. a 20. století, dokáže charakterizovat jednotlivé směry, proudy a hnutí. Dokáže vývoj a podobu architektury daného období zasadit do kontextu hospodářských, kulturních a politických dějin.
|
|
Předpoklady
|
nejsou
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška, Analýza výkonů studenta
Podmínkou splnění kurzu je úspěšné absolvování ústní zkoušky a průběžné plnění zadaných úkolů.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Benešová, M. Česká architektura v proměnách dbou století. Praha, 1984.
-
Frampton, K. Moderní architektura. Kritické dějiny. Praha, Academia, 2004.
-
GÖSSEL, Peter a Gabriele LEUTHÄUSER. Architektura 20. století. Praha, Slovart, 2006.
-
JOHNSON, P. Zrození moderní doby. Devatenácté století. Praha, 1998.
-
Vlček, P. Dějiny architektury (neo)klasicismu a 19. století. ČVUT, 2009.
-
Vorlík, P. Dějiny architektury dvacátého století. ČVUT, 2010.
|